|
Belgický
ovčák:
V devatenáctém století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda,
jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu
vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se
přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého
lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene.
Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891
vznikl v Bruselu "Klub belgického ovčáka" a ve stejném roce
(15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117
psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr
nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež
využívala k chovu jen několik málo jedinců.
Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný
standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi
možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem
prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí
ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického
svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901.
Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali
na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že
kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii
belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet
a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie
(stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
Standard
plemene:
CELKOVÝ VZHLED: Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických
proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo
je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný
odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém
podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí
belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak
zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se
statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s
vystavovatelem.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje
až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce
přesahuje.
POVAHA: Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou
a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v
sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez
váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny
vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa.
Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či
agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném,
hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná
a odvážná povaha.
HLAVA: Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi,
dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama
může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.
Mozkovna: Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše
zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z
profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní
hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající. Stop:
mírný
Lícní část:
Čenich: černý
Tlama: střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se
postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s
čelem, tlama dobře "rozříznutá", tzn. když je otevřená, koutky tlamy
jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené.
Pysky: tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované
Čelisti/zuby: zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v
čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i
klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní
chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3
se nebere zřetel.
Líce: suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté
Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého
tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou
černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem
Uši: spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru,
ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je
tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a
svisle.
KRK: dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený,
rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.
TRUP: silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu
sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce.
Horní linie: horní linie hřbetu a beder je rovná
Kohoutek: zdůrazněný
Hřbet: pevný, krátký a svalnatý
Bedra: pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá
Záď: svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš
Hrudník: ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při
pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká
Spodní linie: začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické
křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš
vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté
OCAS: dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke
hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička
ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas
zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke
špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela
háček ani jiný záhyb.
KONČETINY: HRUDNÍ KONČETINY: Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká.
Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech
stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu.
Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní
dostatečný úhel - ideální 110 - 150°.
Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé.
Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené
Předloktí: Dlouhé a rovné.
Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné.
Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu
skloněné dopředu.
Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové
polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne
těžkopádné.
Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu
jsou dokonale rovnoběžné.
Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté.
Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel
Holeň: Střední délky, široká a svalnatá.
Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené.
Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí Tlapy: Mohou být lehce
oválné, prsty klenuté a dobře
sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je
dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus.
Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se
tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb
je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin.
Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš
vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V
plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným
temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci
pohybovat se v kruzích.
KŮŽE:
Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně
pigmentovány.
SRST A JEJÍ VARIANTY:
Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka - to
jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela,
Tervuerena, Malinoise a Laekenoise.
Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na
tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.
DRUH SRSTI:
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a
spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
A - DLOUHÁ SRST
Krátká srst na hlavě, na vnější
straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od
lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla
je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi,
kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od
základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena
velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý
také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec.
Dlouhosrsté variety belgického
ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.
B - KRÁTKÁ SRST
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části
končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku,
kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku.
Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je
bohaté, ale nevytváří praporec.
Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.
C - HRUBÁ SRST
Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy,
které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm
dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na
končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na
to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas
nemusí tvořit praporec
Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.
BARVA:
Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena
a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do
jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních
pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka,
horní i dolní pysky.
Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto
uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého "poprašku" na
základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani
velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje
mírněji.
Groenendael: pouze černá srst
Tervueren: pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé
zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává
přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá.
Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s
uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení.
Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou.
Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na
hlavě, čenichu a ocasu.
Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se
toleruje.
VELIKOST, VÁHA A MÍRY:
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen.
Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více
Hmotnost: Psi přibližně 25-30 kg
Feny přibližně 20-25 kg
Rozměry: průměrné normální míry belgického ovčáka - psa se 62 cm v
kohoutku jsou
· délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol),
· délka hlavy: 25 cm
· délka tlamy: 12,5 - 13 cm.
NEDOSTATKY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu,
jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.
· Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš
jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový.
· Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelismus, nedostatečně
modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo
nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu
(římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné.
· Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace.
· Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák,
chybějící jeden třetí třeňový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý
třeňový zub (1× PM2), chybějící tři první třeňové zuby (3× PM1)
· Oči: Světlé, kulaté.
· Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené,
rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní).
· Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený
· Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká
(válcovitá)
· Kohoutek: nevýrazný, nízký
· Horní linie: hřbet a /nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá
· Záď: příliš skloněná, přestavěná
· Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho
· Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička
uhýbá do stran
· Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj
končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí
příliš slabá). Zepředu například nohy do "X", do "O", kolena a lokty
vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé,
či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo
zaúhlené.
· Tlapy: otevřené
· Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný
impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
· Srst:
všechny variety: nedostatek podsady.
Groenenedael a Tervueren: zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená,
nedostatečně dlouhá. Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by
měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti,
vlnitá srst.
Laekenois: srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká,
plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé
chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
· Barva:
všechny variety: bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva
na nohou přesahující prsty. Groenendael: zrzavý nádech srsti, šedivé
kalhoty.
Tervueren: šedý.
Tervueren a Malinois: žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé,
nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po
těle, nedostatečná maska.
Tervueren, Malinois, Laekenois: žlutá barva příliš světlá, Pokud je
jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou
vadu.
· Chování, povaha: jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.
VADY VEDOUCÍ K DISKVALIFIKACI:
· Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný.
· Všeobecný vzhled: absence typu plemene
· Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus),
zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1×
PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou
M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více
zubů (kromě PM 1)
· Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány
· Uši: svěšené nebo uměle upravené uši
· Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš
vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený.
· Srst: chybějící podsada
· Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky
příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na
končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a
vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech.
Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u
variet Tervueren a Malinois.
· Velikost: mimo předepsané limity
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela
spuštěná do šourku.
KŘÍŽENÍ - PÁŘENÍ MEZI VARIETAMI
Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle
odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi
(text 1974 Paříž). |